17. února 2014

Evropská dobrovolná služba v knihovně podruhé

Po zkušenostech z minulého projektu Evropské dobrovolné služby, který proběhl v knihovně v roce 2012, jsme se rozhodli, že budeme pokračovat a přivítáme v knihovně dalšího zahraničního dobrovolníka nebo dobrovolnici. A tak k nám v září 2013 přijela 27letá Alessandra, která je, shodou okolností, opět z Itálie, tentokrát však z oblasti Turína.

Alessandra vystudovala knihovnictví na univerzitě a pracovala jako dobrovolnice v knihovně v Turíně. V Severočeské vědecké knihovně ji můžete až do června potkat třeba ve Vědecké půjčovně, v Oddělení anglické literatury, v Anglickém klubu nebo na některé z akcí Dětského oddělení.

Alessandro, přicestovala jsi do České republiky z Itálie, z městečka poblíž Turína. Jaké rozdíly jsi vypozorovala během svého pobytu v Ústí nad Labem?

V České republice je trochu chladněji (smích). A samozřejmě je tu velký rozdíl mezi oběma jazyky. Netušila jsem, jak čeština zní, dokud jsem nepřijela do České republiky. A pak také architektura ve městech je jiná a také obchody. Takže města, jazyk a počasí.

Potkala jsi tu nějaké zajímavé lidi, našla jsi nějaké přátele?
Potkala jsem hodně lidí a měla jsem velké štěstí. V Ústí nad Labem je hodně dobrovolníků, i těch zahraničních. Postupně jsme si vytvořili takovou svoji komunitu. Přestože nás nespojuje žádná práce nebo nějaká aktivita, spojuje nás pouze to, že jsme dobrovolníci, stali jsme se opravdovými přáteli. Společně cestujeme a podnikáme nejrůznější akce během volných odpolední a večerů.

A máš i nějaké české přátele?
Ano, mám. A je to pro mě velmi důležité, protože jsem více v kontaktu s místní kulturou. Jednou z mých kamarádek je Pavlína, se kterou se také scházíme na jazykový tandem (pozn. česko-italský). Potom znám nějaké lidi v podobném věku jako jsem já a moji mezinárodní přátelé, kteří s námi vyráží ven, pobavit se atp. A ještě mám své mentorky Hanku a Lucii.

A co si myslíš o Češích, jak na tebe působí? Vidíš nějaké rozdíly mezi přáteli v ČR a v Itálii?
Lidé, které znám, jsou velmi milí. Takže nemohu říct, že by tu byla nějaká bariéra. Každý je velmi vstřícný, umí si udělat čas. Např. Lucie, moje mentorka, je velmi veselá a usměvavá. Nemohu říct, že by se moji zdejší přátelé nějak výrazně lišili od těch v Itálii.

Pro svou Evropskou dobrovolnou službu sis vybrala projekt v naší knihovně. Proč ses rozhodla právě pro něj?

Protože moje školení a moje studia na univerzitě se týkala knihovnictví. V Itálii jsem se také zúčastnila Národní civilní služby (National Civil Service) a vybrala si projekt v knihovně. Po této zkušenosti jsem tam zůstala pracovat jako dobrovolnice. Dělala jsem různé workshopy a čtení. Takže projekt v Severočeské vědecké knihovně velmi vyhovoval zkušenostem, které jsem získala doma.

Národní civilní služba – můžeš to trochu rozvést?
Je to roční pracovní zkušenost, v jejímž rámci se Italové mohou zúčastnit nějakého projektu. Je to v rámci dobrovolné služby, ale přesto dobrovolníci získávají nějaké malé měsíční kapesné. Týdně odpracují 30–35 hodin. Je možné si vybrat z různých projektů různých organizací.
Já jsem pracovala v knihovně v Turíně. Můj projekt zahrnoval čtení příběhů dětem a připravování různých malých kulturních akcí v knihovně. Chodila jsem také do pediatrického centra číst matkám s  malými dětmi, dělala jsem workshopy atd.

V současné době jsi v polovině svého projektu. Můžeš se pokusit trochu ho zhodnotit? Jaká byla tvá očekávání a jaká je realita – liší se nějak? Chtěla bys něco změnit?
Cítím se velmi spokojená. Všechno jde správným směrem. Jen čas letí příliš rychle, nejspíš proto, že si všechny své činnosti velmi užívám. Předtím než jsem přijela na projekt, byla jsem v kontaktu se svou projektovou koordinátorkou a společně jsme se domlouvaly, na kterých aktivitách se budu v rámci projektu podílet, což bylo velmi milé. Musím říct, že vše je tak, jak jsme se domluvily, což je milé a pro mě velmi důležité.
Pokud bych měla říct něco, co jsem nečekala, je to nejspíš něco, co je pro dobrovolníky běžné. Na začátku je spousta nápadů, spousta energie a chuť vše realizovat. Ale postupem času člověk zjistí, že nejde uskutečnit všechno, ale že musí postupovat pomalu, krok za krokem. Připadá mi, že jsem pomalejší, než jsem si představovala, že budu.

Objevilo se i něco negativního během tvé první části projektu?
Ne, nic.

To je pro mě dobrá zpráva.


Víme o tobě, že jsi pracovala jako dobrovolnice v knihovně v Turíně. Zkusila bys porovnat knihovnu v Turíně s knihovnou v Ústí nad Labem?
Turínská knihovna, ve které jsem pracovala, byla odlišná od té ústecké. Byla to sice také veřejná knihovna, ale jednalo se o malou pobočku na okraji Turína. Takže čtenářů bylo méně, dětí bylo méně, knih bylo méně atp. Také množství činností vhodných pro dobrovolníky nebylo tolik. Ale zase jsme měli víc času na přípravu.
Pokud bych měla popřemýšlet o aktivitách pro děti, měli jsme méně materiálu – papíru, barev atp. Neměli jsme žádnou speciální místnost, kde by aktivity mohly probíhat. Takže to všechno bylo trochu komplikovanější.
Tady jsem moc šťastná za to, že je všeho dostatek – materiálu, příležitostí atd. Dobrovolníci se tu mohou lépe uplatnit.

A co si myslíš o českém knihovnictví? Měla jsi možnost, byť jen krátce, navštívit knihovnu v Lokti, v Chomutově, v Karlových Varech a také v Táboře.

Připadá mi, že je tu docela dobrá situace, přestože vím, že oblast kultury se potýká s nějakými problémy, ostatně jako všude. Co mě velmi překvapilo, byl bibliobox. V Turíně jsem nikdy nic takového neviděla. Je to podle mě velmi průkopnické řešení.
A také musím říct, že lidé, kteří pracují v knihovnách, např. v Karlových Varech, kde jsem byla, mají velké nadšení pro svou práci, což je moc milé. Nebývá to totiž obvyklé.

V průběhu svého projektu spolupracuješ mj. s Dětským oddělením knihovny. Co tě na téhle práci baví a co nového spolu s kolegyněmi chystáte?
 Miluji tu práci a jsem vděčná za tu příležitost, protože Dětské oddělení v ústecké knihovně funguje dobře a knihovnice, které tu pracují, jsou vážně skvělé. Prostor sice není tak velký, jak by bylo vzhledem k množství knih a všeho potřeba, ale přesto je Dětské oddělení velmi aktivní a každý týden se tu děje něco nového. A to je podle mě důležité. Knihovna není muzeum, především knihovna pro děti by jím neměla být. Měla by se stát součástí života občanů města. A jak já to vidím, Dětské oddělení toto naplňuje.
S Dětským oddělením spolupracuji na aktivitě s názvem Čte táta netáta, připravuji po čtení workshop. A ta velká novina je, že v únoru budu číst v češtině, což je pro mě velká výzva. Společně s Lucií (pozn. Lucie Derkačová – knihovnice Dětského oddělení) jsme našly knihu italského autora v češtině, takže to bude velká mezikulturní výměna.
Doufám, že se vše povede.

Prozradíš nám na závěr také něco o sobě? Třeba jaké jsou tvé oblíbené knihy, tvé oblíbené jídlo, tvé zájmy? Samozřejmě pokud to není tajné.

Moje oblíbené jídlo je, jak jinak, pizza. Velmi ráda trávím čas s přáteli. Přátelé a vůbec vztahy jsou pro mě jednou z nejdůležitějších věci v životě. A sejít se na dobré jídlo může být také jedním ze způsobů, jak zůstat v kontaktu s přáteli nebo jak poznat nové lidi.
Koníčků mám spoustu, někdy až příliš, musím říct. Možná by bylo lepší soustředit se pořádně na jednu věc než se vrhat do spousty různých. Nejraději mám nejspíš turistiku a chození po horách, což se docela hodí, protože žiji v malém městě blízko hor. A přijde mi, že tenhle můj zájem dobře koresponduje i s místem, ve kterém žiji nyní.
Samozřejmě také velmi ráda čtu. Ne vždycky na to ale mám čas. Chtěla bych číst víc, především nyní, během mého projektu. Ale protože musím číst knihy v angličtině, bývám někdy líná. Každopádně mými oblíbenými knihami jsou knihy pro děti, které jsou spojeny s mou „profesní“ vášní pro dětskou literaturu.

Když už jsme zmínili jídlo, vím, že jsi ochutnávala i něco z české kuchyně. Máš nějaké oblíbené české jídlo?
Ano, mám – knedlíky, zejména ty houskové.

Alessandro, děkuji ti za rozhovor. V knihovně jsme moc rádi, že tu máme takovou veselou a usměvavou osůbku plnou energie, jako jsi ty.

Více informací o Evropské dobrovolné službě (EDS) můžete najít na webu České národní agentury Mládež v akci nebo na webu nového evropského vzdělávacího programu Erasmus+, pod který EDS od roku 2014 spadá.



                                                                                                             rozhovor: Zuzana Čermáková
                                                                                                             foto: SVKUL


Žádné komentáře: