O mých zkušenostech v Dětském oddělení v průběhu Evropské dobrovolné služby

Ve snaze nepoddat se melancholii přicházející proto, že sedm měsíců z mé Evropské dobrovolné služby v Ústí nad Labem je už za mnou a můj projekt se pomalu chýlí ke konci, jsem se rozhodla, že ještě není čas truchlit – namísto toho vám chci vyprávět v prologu a třech dějstvích o jednom velmi speciálním místě, které jsem pravidelně navštěvovala a navštěvuji. Tím místem je Dětské oddělení.

Prolog: Dětské oddělení knihovny v Ústí nad Labem je živým a barevným místem, kde myšlenky a projekty vznikají s odzbrojující jednoduchostí a elánem. Pokud jste sem nikdy nevkročili, představte si, že se procházíte městem a nudíte se. Pak ale narazíte na schody, seběhnete po nich a vstoupíte do velkého barevného prostoru, kde jsou zdi pomalované nebo pokryté obrázkovými tapetami, podlaha je plná měkkých polštářů a židlí, pohádky proplouvají z polic kolem vás a hlavními hrdiny jsou děti. A jste tam! Když jsem poprvé vstoupila do Dětského oddělení, cítila jsem stejnou nenasytnost jako Jeníček a Mařenka u perníkové chaloupky.

Dějství první: V prvních týdnech jsem se po oddělení pohybovala pomalu a snažila se zachytit co nejvíce ze všeho dění. Vdechovala jsem zhluboka vůni pohádek, zakládala jsem knihy do regálů, trochu pomáhala kolegyním u výpůjčního pultu a mumlala svá první česká slova. Bylo to těžké a vzrušující zároveň, ale díky mým zkušeným a trpělivým kolegyním nad těžkými chvilkami převažovaly momenty štěstí, učení se a spokojenosti.

Dějství druhé: Po prvních krůčcích jsem získala sebevědomí a zůstala s oddělením v kontaktu. V průběhu podzimu mi bylo potěšením podílet se na rodícím se novém a odvážném projektu: Čte táta (netáta). Každý měsíc některý z otců z Ústí nebo okolí vybere a přečte pohádku dětem. Pokud šlo o mě, poslouchala jsem s radostí příběhy čtené tatínky, a i když jsem jim nerozuměla, užívala jsem si čtení s dětmi a jejich rodinami a někdy jsem po čtení organizovala workshop. Toto pro mě byl důležitý okamžik, protože i když jazyk stále představoval bariéru, workshopy nabízely jinou formu komunikace – nebylo nutné mluvit, pokud jsem chtěla něco vysvětlit nebo pochopit, a díky tomu jsem mohla sdílet příjemný čas s dětmi i já.

Dějství třetí: S přicházejícím jarem, v dobré náladě a s vírou, že mé kolegyně Lucie, Saša a Eva mi vždy ukáží, co je třeba, jsem konečně našla tu správnou sebejistotu a navrhla novou aktivitu: Storia alla Ceca. Trochu se mi zastesklo po časech, kdy jsem v italské knihovně čítávala dětem pravidelně. A tak mě napadlo zkusit to i tady. Navrhla jsem italského autora Gianni Rodariho a rozhodla se číst česky. "Alla ceca" znamená v italštině "česky", ale "cieco" znamená zároveň také "slepý". Vlastně by se dalo říct, že jsem četla slepě, protože jsem češtině tolik nerozuměla. Zakoktala jsem se u "ř", znejistěla jsem u některých dlouhých samohlásek, ale nakonec se děti usmívaly, smály se a tleskaly. Setkání dvou kultur, italské a české, se podařilo a já měla velkou radost.

About my EVS experience in Children's Library

In order not to get lost in a principle of  precocious melancholy because seven months of my EVS experience in Usti nad Labem have already gone and my project is slowly going to finish, I decided that today there is no time to bear a grudge, so for this reason I will tell in a prologue and three acts about a really special place that I have been attending constantly in these months, The Children's Library.

Prologue: The Children's Library of library in Usti nad Labem is a lively and colourful place where ideas and projects take form with a disarming simplicity and vivacity at the same time. If you have never entered, imagine now you walk in the streets of your city and you are bored, then you meet a staircase, descend it and enter in a big colourful space, where the walls are made by colored dyeings and drawing paper, the floor by soft pillows and stools, fairytales overflow from the shelves and protagonists are children. Here you are! First time that I set my foot in the Children's Library, I felt the same gluttony of Hansel and Gretel in the marzipan house.

Act I: In the first weeks I moved slowly in the department, observing as much as possible. I breathed deeply the fragrance of fairytales, I put the books to the shelves, I helped a bit my collegues at the desk for the readers, mumbling my first czech words. It was hard and enthusiastic at the same time, but thanks to my expert and patient collegues, the difficulties were few, and the moments of happiness, learning and satisfaction were a lot instead.

Act II: After my first steps I took confidence with the department and I kept in contact during the autumn with a new and courageous project in which I had the pleasure to assist and cooperate a bit during next months: Cte tata (ne)tata. Every month fathers of the region choose and read a story for children. The project show and support the importance of father figure in sustain of reading for children. About me, I listened gladly to the stories told by fathers, and even if I didn't understand the meaning, I enjoyed the readings with children and families, and sometimes I organized the workshop after the reading. For me this was an important occasion because even if the language represented a barrier, the workshops offer different communicative codes: is not necessary just to speak if I want to know and understand, and in this way I could finally share some nice time with the children.

Act III: Thanks to the coming spring, to the good mood and faith that my collegues Lucie, Saša and Eva always show me, I finally found the right self-confidence to propose a new project: Storie alla ceca. I was actually a little bit nostalgic of the times in which I had read regularly stories to the children in the library in Italy. This was the way in which this project took place. I proposed an Italian author, Gianni Rodari, and I engaged in the Czech reading. 'Alla ceca' means 'in Czech', but 'cieco' in Italian means also 'blind'. In fact I read in a blind way, because I didn't understand Czech language. I stumbled on some "ř", I hesitated on some long vowels, but finally children smiled, laughed and clapped their hands. The meeting between our two cultures was realized, and I felt happy.

Sulla mia esperienza SVE nella Biblioteca per Ragazzi

Per non perdermi in un principio di precoce malinconia poiche' 7 mesi della mia esperienza SVE a Usti nad Labem sono gia' trascorsi, e il mio progetto sta pian piano per concludersi, decido che oggi non c'e' tempo per tenere il muso, e per questo motivo raccontero' in un prologo e 3 atti di un posto davvero speciale che ho frequentato con costanza in questi mesi, il dipartimento di letteratura per l'infanzia.

Prologo: Il dipartimento di letteratura per l'infanzia della biblioteca di Usti nad Labem e' un vivace ambiente colorato in cui le idee nascono e i progetti prendono forma con una semplicita' e allo -stesso tempo- una vivacita' disarmanti: se non ci avete mai messo piede, immaginate adesso di camminare annoiati lungo le strade della citta', incontrare all'improvviso una scalinata, discenderla ed entrare in un grande ambiente colorato, dove i muri sono fatti di tinture colorate e carta da disegno, il pavimento di cuscini morbidi, puff e sgabelli, 'le storie' traboccano dagli scaffali e i protagonisti sono i bambini e i ragazzi. Ecco, la prima volta che ci ho messo piede, ho provato la stessa golosita' di Hansel e Gretel nella casa di marzapane.

Atto I: nelle prime settimane, mi muovo lenta e osservo il piu' possibile. Respiro a fondo il profumo delle storie per bambini, sistemo i libri sugli scaffali, aiuto un po' le mie colleghe al banco prestito, balbettando le mie prime parole in ceco. E' faticoso e entusiasmante allo stesso tempo, e grazie alla competenza e alla pazienza del personale del dipartimento, poche sono le difficota' che incontro, e molti invece i momenti di contentezza, apprendimento e soddisfazione.

Atto II: Dopo aver mosso i primi passi e aver preso confidenza con l'ambiente, entro in contatto durante l'autunno con un progetto innovativo e validissimo al quale avro' il piacere di assistere e in piccola parte collaborare per tutti i mesi successivi: Cte tata ne tata. I papa' del territorio, mensilmente, scelgono e poi leggono una storia ai bambini. Il progetto mostra e supporta l'importanza della figura paterna nel sostegno alla lettura per i bambini. Per quanto riguarda me, ascolto volentieri le storie raccontate da questi papa', e pur non comprendendone il significato, godo del piacere della lettura insieme ai bambini e alle famiglie che partecipano agli incontri, e qualche volta mi occupo del workshop successivo alla lettura. Per me e' questa un'occasione importante e significativa, perche' laddove la lingua rappresenta una barriera, l'attivita' manuale offre situazioni e codici comunicativi differenti, in cui non e' necessario parlare per conoscere e comprendere, e posso finalmente trascorrere del tempo con i bambini che frequentano la biblioteca.

Atto III: Grazie all'avvicinarsi della primavera e all'allegria e alla fiducia con cui vengo accolta ogni volta da Lucie, Sasa e Eva, trovo finalmente la disinvoltura giusta per proporre un progetto tutto mio: Storie alla ceca. Provo infatti un po' di nostalgia dei tempi in cui, in Italia, leggevo tante storie ai bambini in biblioteca. E cosi' nasce questa lettura: propongo un autore italiano, Gianni Rodari, e mi cimento nella lettura in ceco. 'Alla ceca', appunto, perche' le parole sono in lingua ceca, ma cieco in italiano significa anche 'non vedente', e io un po' ciecamente, leggo queste storie italiane in una lingua che non comprendo. Inciampo su qualche r, esito sulle vocali lunghe, ma alla fine i bimbi sorridono, ridono e applaudono: l'incontro tra le due culture si e' realizzato, e io mi sento felice.

                                                                                     Text: Alessandra Lomonaco a Zuzana Čermáková

                                                                                     Foto: SVKUL

Více informací o Evropské dobrovolné službě získáte na webu České národní agentury a nově na webu programu Erasmus+.